nedeľa, 7. augusta 2011

Príbeh o starenke a jej zlatej ihle

Byla jednou vesnice, v té vesnici chaloupky, okolo každé zahrádka. V jedné takové chalopce žila stará švadlena a v sousední chaloupce žil mladík. Jednou, když stál mladík na zápraží svého domku a pozoroval svět, videl starou švadlenu, jak leze po své zahrádce po kolenou a něco hledá.
I vydal se mladík k stařence a povídá: "babi, co jste to stratila?"
"Synáčku,malér. Stratila jsem svoji jednu jedinou jehlu, byla zlatá, byl to nejen múj jediný zdroj obživy, ale i múj jediný majetek, a teď ji nemohu najít." odpovědela stará švadlena.
"Běžte si odpočinout babi, já mám mladé oči, já vám tu zlatou jehlu najdu.!" povída mladík.

Stařenka souhlasila, šla si odpočinout do chaloupky. Mladík zatím lezl po kolenou na stařenčine zahrádce, jehlu dlouho hledal a hledal, najít ji však nemohl. I šel za stařenkou zeptat se, kde že přesne tu jehlu stratila.
Stařenka aniž by se zvedla od stolu, u kterého sedela, povídá:"Tady panáčku!"
"Proč jste svoji jehlu hledala venku na zahrádce, když jste ji stratila uvnitř v chaloupce?" nechtěl věřit svým uším mladík.
"Protože venku je víc světla, panáčku" odpovědela stařenka. I rozsvítil mladík v stařenčine chalopce lampu, zakrátko jehlu našel - a pohádky je konec!!!

-uvedomme si, ako často sa v živote chováme rovnako ako stará pani. Keď hovoríme: on ma naštval! Keď hľadáme príčinu vonku, keď svoje problémy, nedostatky svojho života vidíme mimo seba. Koľko existuje ľudí, ktorí keby zmizli z vašeho života, tak by sa vám uľavilo?

Myslím, že všetko je opačne. Hľadáme ihlu na zlom mieste. Nechceme vidieť, že príčiny problémov sú v NÁS ! 99,9% všetkých obmedzení, ktoré v tejto chvíli cítime, sme si postavili do života samy. Buďme zodpovedný za svoj život